U většiny detektivních her nápověda znamená:

Podívej se do obálky s nápisem nápovědy nebo do appky. Zjisti odpověď.

Ale tím se ztrácí smysl vyšetřování. Proto v Labyrintu zločinu přistupujeme k nápovědám jinak.

Naše nápovědy tě nenutí vzdát se řešení. Pomáhají ti přemýšlet jako vyšetřovatel.

Obou našich hrách najdeš nápovědový systém, který pracuje ve třech úrovních:

1. Navede tě na směr přemýšlení

2. Poukáže na konkrétní důkaz nebo informaci, která ti chybí

3. A teprve pak (pokud chceš) prozradí odpověď

Díky tomu se necítíš poražený. Naopak – většinou si řekneš: „Aha! Už to chápu!“

Nápověda není slabost. Některé detaily jsou dobře skryté. Proto je u nás nápověda součást zážitku, která pomáhá udržet tempo, napětí a radost z řešení.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Na trhu často najdete detektivní hry, které se liší jen obalem nebo názvem. Obsah a styl zůstávají stejné. Prostě „další případ“ ze stejné šablony.

V Labyrintu zločinu jsme šli jinou cestou.

Od začátku jsme chtěli, aby každá hra měla svou vlastní identitu, atmosféru, vyšetřovací styl i náročnost.

Devadesátky jsou ideální pro ty, kdo milují true crime, klasické vraždy, atmosféru 90. let a hledají jednodušší vstupní bránu do světa domácího vyšetřování. Bavil vás seriál Devadesátky nebo třeba film Příběh Kmotra? Pak to je hra pro vás. 

Milénium je naopak sofistikovanější, víc digitální, vrstevnaté a otevřenější. Zasáhne hráče, kteří chtějí výzvu, potřebují zjistit jak všechno funguje a kdo za čím stojí, mají rádi složité případy a atmosféru jako v Narcos nebo Breaking Bad.

Naše hry jsou ručně vytvořené, do detailu promyšlené a postavené tak, aby nesplývaly, ale doplňovaly se.

Proto připravujeme i další případy – s jiným tématem, jinou dobou, jinou atmosférou, novými dalšími herními mechanismy a ještě větší interakcí. 

Nejsme sériová výroba stejných detektivek. Jsme tvůrci detektivních zážitků.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Když se řekne „aplikace“ u deskové nebo detektivní hry, mnozí si představí jen doprovodný web nebo digitální nápovědu. Ale Labyrint zločinu: Milénium jde mnohem dál. V naší hře je online aplikace nedílnou součástí případu – a mění způsob, jak se hráč zapojuje do vyšetřování.

Zatímco jiné hry vás nechají kliknout na „správnou odpověď“ z výběru, nebo vám odpověď dají vytištěnou v obálce, Milénium klade otevřené otázky.

Musíte napsat jména, místa, firmy, čísla důkazů nebo usvědčující fakta – sami. Aplikace vás navádí, ověřuje vaše myšlenky a hlavně: nenechá vás jen hádat.

Díky tomu se víc soustředíte, logicky propojujete stopy a cítíte, že skutečně vedete vyšetřování, ne že jen vybíráte správné políčko z možností.

Navíc – aplikace funguje i jako interaktivní průvodce:

– Pomůže vám zorientovat se ve složce a říká vám, kdy kterou otevřít. 

– Obsahuje audionahrávky výslechů a odposlechů nadabované profesionálním dabérem. 

– Navádí vás k dalším krokům, když uvíznete.

– Nepředhazuje řešení, ale pomáhá ho najít.

A to nejdůležitější?

Na rozdíl od jiných her není pasivní. Není jen „kontrolní list“. Je to živá součást případu. Tohle je podle nás budoucnost detektivních her.

Ne proto, že by technologie byla cool. Ale protože podporuje to nejdůležitější — vaši detektivní práci.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Negativa použití jsou bohužel jasně viditelná. Na trhu se čím dál víc objevují hry, které jsou psané umělou inteligencí. Rychlé, podobně drahé jako naše a často bez hloubky. AI sráží kvalitu, úroveň i zpracování příběhů her.

Pozitivní vliv AI naopak vidíme v jejím využití pro generování obrázků nebo rozpohybováni některých AI postav. V našich hrách nechceme využívat fotografie neznámých lidí z fotobanky a dávat jim role vrahů a zločinců. Není ani možné udělat casting a zaplatit modely, modelky nebo herce a herečky, aby svoji tvář propůjčili postavám. Cena hry by tím vystoupala na neprodejnou hodnotu. Proto zde využití AI vnímáme jako dobrý kompromis. 

Už od začátku jsme si v Labyrintu zločinu řekli jasně:

Žádné AI na příběh a žádné šablony. Tvorba příběhu nás baví a nechceme, aby jí za nás dělal stroj. 

Co to znamená?

 Příběh vzniká ručně

– Každá postava má motiv, zázemí, historii.

– Události i řešení případu mají logiku. 

Vyšetřování je vystavěné jako skutečný případ

– Začínáme od konce: víme, kdo je pachatel.

– Pak rekonstruujeme logickou cestu, která k němu vede. 

– Vše konzultujeme s odborníky: psycholog, právník a soudce, zdravotník, biolog, plukovník BIS (Bezpečnostně informační služba),… 

Žádné nesmyslné zvraty, které mají jen „překvapit“

– Pokud někdo něco udělal, má k tomu důvod.

– A důkazy to musejí potvrzovat. Bez nich pachatele není možné usvědčit.

– Zvraty jsou dané různou obtížností hry, abychom oslovili začátečníky i pokročilejší hráče.

Cíl není ohromit kvantitou, ale kvalitou

– Nechceme tisíc vět bez smyslu.

– Chceme věty, které mají váhu.

Proto když hrajete Labyrint zločinu, máte pocit, že čtete detektivku, ne že rozplétáte text, který napsal stroj za 30 sekund. A přesně proto se do našich příběhů dá ponořit – a věřit jim.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Možná jste si všimli, že některé detektivní hry stojí méně. Ale taky občas působí, jako by byly napsané AI, vytištěné na jedné domácí tiskárně, s různou úrovní grafického zpracování a zabalené bez kontextu.

V Labyrintu zločinu jdeme jinou cestou:

– Příběh tvoříme ručně, s odbornými konzultacemi, žádná AI

– Každý případ píšeme jako skutečné vyšetřování

– Hry obsahují předměty jako důkazy

– Aplikace, weby, dabing, audio, video – nic z toho není šablona

– Hry kompletujeme po večerech, kus po kuse

Jedna hra trvá vyvinout více než rok – protože nám záleží na kvalitě.

Jedna celá kompletace spisu trvá 2 lidem 30-45 minut dle hry. 

A i když bychom mohli vydat hru za 2 měsíce a za polovic, kompletaci mít hotovu tiskem na jeden typ papíru v pořadí z jedné tiskárny a oželet dabing, aplikace nebo důkazy, tak nechceme dělat kompromisy.

Naše cena odráží čas, péči, know-how a zážitek, který dostanete. Protože Labyrint zločinu není levná složka s papíry. Je to plnohodnotná detektivka, kterou prožijete.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Když si pořizujete detektivní hru, málokdo přemýšlí nad tím, jak dlouho trvá ji vytvořit. Možná si řeknete – „napíšou příběh, vytisknou pár papírů a je hotovo“. Jenže v Labyrintu zločinu vypadá celý proces úplně jinak.

Každá naše hra vzniká více než rok. Od prvního nápadu až do prvního tisku a beta-testování. A důvodů je hned několik:

1. Reálný vývoj případu od konce

Nejprve si stanovíme, kdo zločin spáchal. A pak rekonstruujeme vyšetřování, jako by se skutečně odehrávalo. Hledáme motivy, vztahy, důkazy,…

2. Autorské psaní, korektury, testování

Příběh nepíšeme AI. Píšeme ho ručně – s úpravami, konzultacemi, přepisováním.

3. Tým odborníků v pozadí

Na každé naší hře spolupracují doktor práv se soudcovskými zkouškami, psycholog, biolog, plukovník BIS v aktivní službě,  zdravotníci, programátor, editor videa a grafik. Všichni nám pomáhají najít rovnováhu mezi realitou a herním zážitkem.

4. Ruční výroba a precizní zpracování

Důkazy graficky zpracováváme pro realistický zážitek a tiskneme je na adekvátní dobové papíry. Kartičky ručně po večerech laminujeme. Předměty je potřeba vyvzorovat a objednat ty nejlepší. Nejde o krabici plnou náhodných dokumentů vytištěných a seřazených v jedné tiskárně za sebou s AI obsahem – jde o věrnou herní simulaci policejního spisu a vyšetřování.

5. Digitální nástroje a testování logiky

Tvoříme aplikace, videa, weby, dabujeme. Testujeme funkčnost, navazující logiku i pomocné stopy, píšeme nápovědy. Protože chceme, aby vyšetřování mělo spád, logiku a bylo chytré.

A také často pracujeme na více projektech najednou. I proto trvá vývoj jedné hry tak dlouho. Víme, že jsou firmy, které mají každé dva měsíce novou hru. Ale my nechceme dělat kompromisy v kvalitě, kterou jsme si nastavili, ani příběhu nebo zpracování. 

Labyrint zločinu není produkt. Je to zážitek.

A na ten se vyplatí počkat.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Většina detektivních her se spoléhá výhradně na text nebo na krátká videa oddělující kapitoly. Zbytek jsou papírové výslechy, přepisy výpovědí, tištěné profily postav. Ale slova na papíře nikdy nezazní tak, jak zní ve skutečnosti.

V Labyrintu zločinu jsme si řekli, že pokud chceme hráče opravdu vtáhnout do příběhu, tak se musí vrátit v čase a znovuprožít “ducha doby”.  Proto naše hry mají video prology.

K tomu jsme přidali dabované výslechy a dokonce i rozhlasové pořady.

V Devadesátkách jsme využili amatérský dabing přímo od tvůrců hry – což dotváří atmosféru a dobový kontext.

V Miléniu jsme šli ještě dál: výslechy a odposlechy jsou profesionálně nadabované herci, například Robertem Vrbou, jehož hlas znáte z titulů jako Kingdom Come II nebo Mafia: Old Country.

A to není všechno. Obě hry obsahují také video epilogy, které uzavřou a zrekapitulují celý případ s patřičnou váhou.

Tohle není jen „detektivní hra“. To je detektivní film nebo kniha ve vašem obýváku, který můžete sami vyřešit.

Dabing a videa nejsou jen doplněk. Jsou součást vyšetřování, které zasahuje vaše smysly. A proto rádi říkáme, že hry Labyrintu zločinu jsou detektivka, kterou prožijete.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Většina detektivních her se drží papíru. Vytisknout zprávu sms, výslech, profil nebo screenshot je jednoduché. Ale když chcete vytvořit pocit, že držíte v ruce reálný důkaz, musíte jít dál.

V Labyrintu zločinu pracujeme s fyzickými důkazy tak, jak je znáte z reálných kriminálních případů. Ne jako dekoraci, ale jako součást vyšetřování.

Proto v našich hrách najdete důkazy jako nábojnice, sáčky se simulací drogy, klíče od auta, nebo mobilní telefony… Umožní vám dělat závěry, vytváří celkově autentický a realistický zážitek.

Fyzické důkazy, ale nejsou jedinou odlišností. Často pracujeme i s digitálními stopami stejně jako by s nimi pracovali vyšetřovatelé té doby. Ty vyžadují aktivní interakci od hráče. Od simulací webových stránek po mobilní telefon. 

Tohle žádná jiná detektivní hra na českém trhu nenabízí.

Ne proto, že by nechtěla. Ale protože to zabere čas, a vyžaduje know-how, vývoj, testování a nemalé finance. Ale nám nejde o masovou produkci a vytřískat na každém kusu co nejvíc peněz. Chceme zážitek pro fanoušky. Milujeme detektivky a deskovky a tvoříme hry pro ty, kteří to mají stejně.

Jedna hra nám trvá připravit kolem roku – od prvního nápadu až po první kompletaci a beta testování. Kromě příběhu jsou realisticky zpracované důkazy, včetně těch fyzických a digitálních, důvodem proč. 

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Většina detektivních her na doma staví důkazy hlavně na tištěných textech. Papíry, výslechy, pitvy… U nás v Labyrintu zločinu ale důkazy nejsou jen papíry na čtení, i když i takové důkazy jsou součástí případu. Důkazní materiály jsou součástí zážitku, který vás vtáhne do světa skutečného vyšetřování.

V našich případech najdete kombinaci předmětů a tištěných důkazů, ale i digitálních a interaktivních důkazů, které vás povedou příběhem dál. Tyto důkazy jsou vždy adekvátně dobově vizuálně zpracované.

Někdy se díváte na profil podezřelého, jindy nasloucháte rozhlasovému pořadu, listujete dobovými novinami, analyzujete výslechy, ověřujete alibi, řešíte smysluplné indicie ukryté třeba na mapě nebo zalaminované kartičce a vždy hledáte motivy a vztahy.

Přepisy výslechů? Jsou součástí případů, ale máte i jejich audioverzi. V Miléniu jsou profesionálně nadabované hercem, který propůjčil hlas i videohrám jako Mafia nebo Kingdom Come. V Devadesátkách zase najdete amatérské nahrávky od tvůrců hry. Hra vás nechá poslouchat, pozorovat, vyšetřovat a hlavně — skládat mozaiku informací tak, jako byste opravdu řešili kriminální případ.

Důkazy vyžadují vaši pozornost a někdy i aktivitu, a právě to vytváří autentické napětí, které odlišuje zážitek z Labyrintu od běžného pasivního „čtení dokumentů“.

V Labyrintu zločinu prostě důkaz není jen list papíru. Je to klíč, nástroj, návnada i odměna. A pro vyřešení případu důkazy budete potřebovat, protože bez nich jsou vaše domněnky jen spekulace a na těch se kriminální případ vyřešit nedá. Díky tomu vám připadá, že nejste hráč — jste vyšetřovatel.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.

Mnoho her slibuje „napínavý příběh“, „temnou atmosféru“ nebo „realistické zpracování“. Ale co to ve skutečnosti znamená? Pro nás v Labyrintu zločinu je to víc než jen slova v popisu.

Atmosféra je to, co cítíte, když otevřete první složku.

Autenticita je to, co vás nechává pochybovat, jestli je to pořád jen hra.

U nás to začíná dobovými materiály – správná typografie, dobové papíry, noviny, fonty, razítka, zvuky i pořady z rádia. A končí to digitálními nástroji, které vypadají, jako by vznikly v dané době – včetně mobilních telefonů s autentickým OS nebo webů.

Atmosféra není náhoda. Je to výsledek desítek hodin práce s grafikou, designem a testováním, co na hráče funguje. A autenticita nevzniká opisem ze skutečných dokumentů, ale promyšleným přepisem reality do herní podoby. Vše – od obálky po kulku – musí do světa případu zapadat.

A proč je to důležité?

Protože v dobré detektivce nechcete hrát hru. Chcete být součástí příběhu. Cítit napětí.

Tohle je pocit, který v nás atmosféra a autenticita vyvolávají. A přesně to je důvod, proč to děláme.

Tento článek je součástí přehledu o detektivních hrách na Labyrintu zločinu.